Юпитерь (шары тяште)

Википедиесь лопаста
Юпитерь сонь ковонц Ганимед мархта

Юпитерь (содафткя: ♃) — ветеце шары тяштсь Шить эзда, инь оцю планетась Шить системаса[1]. Сатурн, Уран эди Нептун мархта лувови кода "газонь оцю". Лемоц сась латинонь кяльста, кунардонь римонь Юпитер Шкай лемста. Перьфканза лиенди котгемонь сисем ков, инь содавиксне и оцюфне ётксост: Ио, Европа, Ганимед, Каллисто. Няезень синь васенцеда Галилео Галилей, 1610 кизоня.

Тага ватт[петнемс | Петнемс кяшф валть]

Кяльвалсь[петнемс | Петнемс кяшф валть]

  • Linda T. Elkins-Tanton (2006). Uranus, Neptune, Pluto, and the Outer Solar System. Infobase Publishing. p. 51. ISBN 978-1-4381-0729-5. (анг.)
  • de Pater, Jack J.; Lissauer, Imke (2015). Planetary Sciences. New York: Cambridge University Press. p. 250. ISBN 978-0-521-85371-2. (анг.)
  • Littmann, Mark; Standish, E.M. (2004). Planets Beyond: Discovering the Outer Solar System. Courier Dover Publications. ISBN 978-0-486-43602-9. (анг.)
  • John Davies (2001). Beyond Pluto: Exploring the outer limits of the solar system. Cambridge University Press. p. 104. ISBN 978-0-521-80019-8. (анг.)
  • Crida, A. (2009). "Solar System Formation". Reviews in Modern Astronomy. 21. p. 3008. ISBN 978-3-527-62919-0. (анг.)
  • Encrenaz, Thérèse. ISO observations of the giant planets and Titan: what have we learnt?. Planetary and Space Science. 51. pp. 89–103. (анг.)
  • Unsöld, Albrecht; Baschek, Bodo (2001). The New Cosmos: An Introduction to Astronomy and Astrophysics (5th ed.). Springer. p. 47. ISBN 978-3-540-67877-9. (анг.)
  • Mallama, A.; Hilton, J.L. (2018). Computing Apparent Planetary Magnitudes for The Astronomical Almanac. 25. Astronomy and Computing. pp. 10–24. (анг.)

Лятфтамат[петнемс | Петнемс кяшф валть]

  1. Walter, Elizabeth (21 April 2003). Cambridge Advanced Learner's Dictionary (2nd ed.). Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-53106-1. (анг.)